¿arod¿jnice ze Shadowthornu

Stmívání nakreslilo na Grammarii poslední doteky zlata a purpuru a ohläovalo p¿íchod tém¿¿ v¿¿né noci. Garethova Elia stála na terase svého skromného p¿íbytku, ztracená ve svých my¿lenkách, kdy¿ pozoroval horizont planoucí posledními nádechy tajemného Draka nad hv¿zdným Sluncem.
Jeho prsty svíraly zäloutlé písmeno, p¿edm¿t, jehö slova ü nes¿etn¿krát znovu ¿etl a snäil se rozlütit jeho význam. Dlouhé stíny se táhly jako spektrální prsty sahající do minulosti, kterou Elia tak toüila pochopit.
Elia byla mladá ¿ena, její¿ ¿ivot byl do té doby poznamenán klidem Raio de Sol, jejího domova tak dlouho, jak si kdo pamatuje. Ale nyní ji odhalení obsäená v tom dopise konfrontovala s realitou, kterou si nikdy nedokázala p¿edstavit.
Elia si pro sebe zäeptala hlasem tém¿¿ ztraceným v ¿um¿ní v¿tru: "Co si pro m¿ osud te¿ p¿ipravil?"
Jemný vánek hladil její poköku a p¿iná¿el s sebou v¿ni jasmínu a dávno zapomenuté vzpomínky. V¿d¿la, ¿e její cesta ve Slune¿ním paprsku skon¿ila. Chystal se odejít do tajemného m¿sta NightGlen, d¿dictví, o kterém nic nev¿d¿l, a zjevení, které ot¿ese základy v¿eho, co znal.
Elia se zhluboka nadechl a jeho öi se naposledy obrátily k obzoru. Co ji v té vzdálené zemi ¿eká, nedokázala p¿edvídat. Jedno v¿ak bylo jisté: jeho ¿ivot ü nikdy nebude jako d¿ív, protöe kolo ¿asu se nezastavuje, nem¿ní a necítí.
Tato neúprosná a lhostejná doba, která vzdoruje näim nad¿jím a touhám, nezná samotné nástrahy své vrtöivé existence. Nesoudí, neodsuzuje nebo chybí.
I kdy¿ se postupem ¿asu v¿e rozplyne jako jarní mlha, Elia si p¿ála udr¿et své mladé srdce v nad¿asovém chladu, uzav¿ené jako zran¿né zví¿e, které je t¿eba zkrotit. Rychle v¿ak zjistila, ¿e je nezdolný, cválající ö p¿i hledání nových obzor¿ za hranicemi konvencí NightGlen a Grammarie.
Väe srdce bylo v¿dy svobodné, obývalo okraje väeho bytí a vzdorovalo väemu vlastnímu ¿t¿stí. Pod kritickým pohledem ¿asu se Elia vystavil jevi¿ti divadla ¿ivota, ¿elil normám a staromódní vizi vnucené role.
Tato cesta ji zavedla ne¿ekanými cestami a nyní se Elia snäí pochopit, jak se orientovat v näízeních lásky, která jí byla d¿íve cizí.
Její p¿íb¿h plný vzlet¿ a pád¿ je opravdový jako ¿ivot bez p¿íkras, se slavnými i nárönými okam¿iky, ale v¿dy s láskou p¿etrvávající jako slunce za de¿tivého dne.
Elia opustil své pohodlí a propadl boülivé vá¿ni, která ho pálila v hrudi jako dech draka, intenzivní a ohromující. V tomto zmatku näel Elia n¿koho, kdo zm¿nil jeho ¿ivot.
Tento n¿kdo byl záhadou, schopnou v ní probudit rozkö i bolest. Láska mezi nimi, tak hluboká, ot¿ásla zemí pod jejich nohama. Elia si chvíli myslela, ¿e näli zp¿sob, jak uniknout pravidl¿m, která je uv¿znila, a v¿¿ila, ¿e spolu mohou z¿stat nav¿dy. Ale nastala realita: rodiny a tradice se postavily proti nim a odd¿lily je.
Jako by se sv¿t obrátil vzh¿ru nohama. Bez rozloüení zmizel a Elia z¿stala a snäila se dát dohromady to, co zbylo.
Elia se bojí, ¿e by se tento p¿íb¿h mohl opakovat, ale uznává, ¿e to, co zäila, ji posílilo ¿elit budoucnosti. Nyní sleduje svou cestu s pocitem, ¿e ji zpovzdálí sleduje, chápe, ¿e musí tuto cestu projít sama, aby zjistila, kým skute¿n¿ je.